LHS je označení špatné skokové techniky psa způsobené dlouhodobě pozdě dávanými povely psovoda.
Fráze je to šílená, takže se pokusím to podrobněji vysvětlit:
Představme si, že máme mladého psa s dobrou přirozenou skokovou technikou, tzn. při rovných skocích skáče prostorně, s nataženýma nohama, s přehledem a rezervou. Je rychlý a na skocích neztrácí. Přidejme k němu psovoda, který se snaží a maká, je lehce ambiciózní a chce vyhrávat (tohle vůbec nechápejte negativně!!! Chtít vyhrávat není nic špatného). Jenže to má malý háček - psovod neumí dát psovi včas informaci o tom, kudy se po dané překážce (v našem případě po skokovce) pokračuje. To znamená, že pes při odskoku neví, kterým směrem bude po skočce pokračovat. Skáče tak, jak mu přirozenost velí - prostorně, s odrazem daleko od skočky a s dopadem daleko za ní. V čase technických tratí s tím ale psovod není vůbec spokojený - pes má veliké oblouky a vybíhá mimo ideální dráhu - a chtě nechtě to dává psovi najevo.
Situace se stále opakuje - trénink co trénink, závody co závody. Pes na skočkách pociťuje stres a tlak ze strany psovoda. Psovod psa samozřejmě za oblouky vůbec nemusí trestat, stačí však, když je opakovaně naštvaný (byť třeba sám na sebe) nebo nutí psa danou sekvenci několikrát opakovat. Pes, aby se vyhnul negativnímu tlaku ze strany psovoda, začne pomalu měnit techniku skoku - před skočkou zdrobní krok, začne se odrážet víc "pod laťkou", tzn. blíže skokovky, aby dopadl co nejblíže za ní a mohl tak lépe zareagovat na pozdní psovodovo oznámení o směru. Při skoku si složí nohy pod sebe a hlavu vytáčí po psovodovi, aby co nejdříve zachytil jakoukoliv informaci o tom, kudy bude pokračovat.
Při LHS se nejedná o rozlišení krátkého a dlouhého skoku. Právě proto, že pes neumí (rozuměj "nikdo ho nenaučil") rozlišit mezi dlouhým a krátkým skokem, se jeho styl skoku změnil z "prostorného" na styl "zkrácený a lehce zvrácený" alias "skáče jako trotl", který aplikuje na všech skokovkách, bez ohledu na to, kudy trať pokračuje dál.
Důsledky LHS nejsou do očí bijící (vyvíjí se totiž velmi pozvolna), tudíž jeho existenci téměř nikdo nezaregistruje, obzvlášť jestli má pes rychlý projev na parkuru a týmu se často daří dobíhat bez chyb. Máme-li však možnost porovnat videa a hlavně časy tohoto "postiženého" týmu za období cca 1-2 roky, zjistíme, že zatímco před rokem patřili při doběhu (a to i s oněmi oblouky) mezi nejrychlejší v poli, dnes ztrácí na srovnatelně rychlé psy i 2,3 vteřiny ... jedná-li se o pěti- či šestiletého psa v teoreticky nejlepších letech, pak je tady něco špatně .
Pes s LHS začne nejvíce času ztrácet právě v rovnějších úsecích, kdy zbytečně zkracuje krok a otáčí se po psovodovi. V technických pasážích naopak začnou častěji padat laťky, a to hlavně při pozdních rear crossech (přebíhání za psem), kdy musí pes za letu neočekávaně přehodit hlavu a směr skoku z jedné strany na druhou - přestane si hlídat složené zadní nohy a ty spadnou do latě. Prudké zatáčení v momentě dopadu bude mít pravděpodobně i zdravotní důsledky, ale na to by bylo třeba asi nějaké speciální studie (nebo mrkněte na Loads in agility).
Náprava psa s LHS není vůbec jednoduchá - zatím mám praktickou zkušenost s nápravou pouze jediného psa, u kterého se LHS vyvíjel několik let. Po roce tréninku na krátký/dlouhý skok a speciálních skokových cvičení je jeho skoková technika viditelně lepší, k dokonalosti má však hodně ještě daleko. Každopádně bez zlepšení handlingu ze strany psovoda nikdy k závratnému zlepšení dojít nemůže.
LHS netrpí automaticky každý pes, jehož psovod má "late handling" - dost rychlých psů je natolik "tvrdých" nebo silných osobností, že si svou techniku skoku zkazit nenechají, i kdyby se jejich psovod na trati stavěl na hlavu - naštěstí .
Taky nelze označit každého psa se špatnou skokovou technikou, že trpí LHS. Špatnou skokovou techniku může mít i pes, jehož psovod dává povely včas.
Při LHS každopádně platí, že mnohem snadněji se odstraňuje příčina než následek. V tomto případě je to hlavně o vedení psa po parkuru. Abychom si psa nezkazili, je vždycky lepší trénovat pod dohledem. Dokonce si myslím, že i sebelepší trenér potřebuje, aby na něj a jeho psa tu a tam někdo mrknul a upozornil ho na možné chyby ve vedení.
LHS nemusí být pro mnohé závažným problémem, který by měl člověk řešit - jedná-li se o tým, který má vysokou dobíhavost ve slušné rychlosti, může to ke spokojenosti stačit. Na závěr bych jen chtěla říct, že je škoda si kazit psa vlastními chybami a že jeho nejistota a stres způsobený pozdními informacemi se na výkonnosti týmu podepíšou z dlouhodobého hlediska. Možná, že někomu stačí mít "top" psa na dvě sezóny, já si naopak přeju, aby naši mudíci vydrželi s maximálním nasazením, zdravím a v pohodě běhat sezón mnohem více.
Pozn.: LHS jsem zatím zaznamenala u několika psů plemene border kolie, které jsem sledovala (na závodech nebo na videu) v posledních letech a mám možnost porovnat jejich výkony z dlouhodobého hlediska.
Budu velmi ráda za názory či polemiku na toto téma v sekci diskuse...
Autor článku : Barbara Sajdoková ( CHS BESTMUDI )
