Dysplazie kyčelního kloubu je dedičná porucha, která ve svých závažnějších formách může způsobit zmrzačení, ochrnutí nebo bolestivou artritidu kloubu. Je způsobena kombinací genetických a vnějších faktorů. Vyskytuje se u mnoha druhů zvířat, ale nejvíce jí trpí psi, zejména velká plemena.
Příčinou je abnormální vývoj kyčelního kloubu - hlavice stehenní kosti nezapadá správně do jamky v pánevní kosti.
Normální funkce kyčlí může být ovlivněna dědičnými a vrozenými vadami, úrazy a získanými chorobami jako např. osteoartrózou a revmatoidní artritidou.
VLIV DĚDIČNOSTI
V krátkosti je vhodné se zmínit i o dědičnosti dysplazie kyčelních kloubů. Jedná se o tzv. polygenní dědičnost, tzn. podílí se na ní větší množství genů, které mají vliv na anatomický vývoj kyčelního kloubu. Stupeň dědivosti laxity (volnosti) kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je předmětem výzkumů, dosavadní výsledky jsou však alarmující – u většiny plemen se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90%.
Kromě dědičnosti se na klinickém vývoji DKK podílí i podmínky prostředí – zejména rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů. Zajímavým faktem je, že nejkritičtějším obdobím pro vývoj kyčelního kloubu je prvních 6 až 8 týdnů života štěněte, kdy je tkáň kyčelních kloubů ještě relativně měkká a tudíž snáze defomovatelná.
PROJEVY ONEMOCNĚNÍ
Jedná se především o: neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními končetinami nebo přenášením váhy na hrudní končetiny.
Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži.
Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů – u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza.
Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Prvotní deformace kloubu se časem může zhoršovat nebo zůstávat neměnná. Pes může trpět bolestí i přes dobré výsledky rentgenů, a stejně tak nemít žádné viditelné problémy ani při velmi vážném poškození, patrném ze snímků. Stav kyčle je pouze jedním z faktorů určujících míru, do jaké dysplazie ztěžuje život a způsobuje bolest. Při mírné až středně těžké dysplazii jsou to často druhotné účinky nadměrného opotřebení kloubu nebo artritidy spíše než dysplazie samotná, které přímo způsobují zjevné problémy.
DIAGNOSTIKA DKK
Kromě klinických příznaků je základním pilířem diagnostiky RTG vyšetření. Je důležité zdůraznit, že kvalitní RTG snímek je možné zhotovit pouze v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, což platí zejména u velkých plemen psů. Jen tak je snímek projekčně správný a je možno objektivně posoudit stav kyčelních kloubů.
Je důležité si uvědomit, že zvíře pravděpodobně žije s dysplazií od několika měsíců věku, a zvyklo si tedy na chronickou bolest a naučilo se s ní žít. Psi trpící takovouto bolestí ji obvykle na sobě nedávají znát. Někdy si najednou sednou během chůze nebo odmítají chodit či vylézt někam, kam jsou zvyklí, ale to může být příznak mnoha jiných problémů, včetně trnu v tlapě nebo dočasné bolesti svalu. Proto je rozpoznávání bolesti méně obvyklý způsob detekce dysplazie než sledování způsobu chůze a dalších výše popsaných abnormalit.
LÉČBA
Léčba dysplazie kyčelních kloubů je velmi složitým problémem, zejména proto, že není možné toto onemocnění úplně vyléčit, nicméně existuje řada možností, jak psu nemocnému DKK pomoci.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM a kolagen. Tyto látky při dostatečně dlouhém podávání mohou působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků prováděných u psů s dysplazií kyčelních kloubů. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy je možno výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zacování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Rozhodnutí o způsobu léčby psa postiženého dysplazií kyčelních kloubů je individuální záležitostí a je věcí konzultace majitele zvířete s veterinárním lékařem. Pes postižený DKK je pacient vyžadující zvýšenou péči, ale při optimální volbě terapie se rozhodně nejedná o beznadějný případ a většině postižených jedinců je možno pomoci.
DOMÁCÍ PÉČE
Pokud je váš pes léčen konzervativní terapií, je nesmírně důležité přísně hlídat jeho váhu a předejít obezitě. Pohyb, který vašemu psovi dopřáváte, musí být pravidelný a přiměřený. Nejlepší formou pohybu je plavání - udržuje pevné svaly a přitom nezatěžuje nemocný kloub. Pokud vám dal váš veterinář léky, podávejte je vašemu psovi přesně podle pokynů.
PREVENCE
Nekupovat jedince bez průkazu původu ( neví se postižení rodičů, prarodičů...)
Pořizujete-li si štěně s rodokmenem, nezapomeňte si zkontrolovat
- jaký stupeň DKK měli jeho rodiče a prarodiče a vybírejte pouze byl-li tento stupeň 0 nebo maximálně 1.
- U velkých a středních do stupně 2 jen tehdy, pokud se v průkazu původu vyskytuje tento stupeň pouze ojediněle
Čím dříve se problém s kyčelními klouby odhalí, tím dříve je možné začít léčbu, ať konzervativní, nebo chirurgickou, aby se snížil na minimum stupeň artrózy.
STATISTIKA
DKK prostí rodiče mají potomky:
- DKK negativní: 64-81%
- DKK pozitivní: 19-36%
Dysplastičtí rodiče mají potomky:
- DKK negativní: 7-37%
- DKK pozitivní: 63-93%
STUPNĚ DKK
Stupeň A - Bez příznaků dysplazie
(v ČR označovaný 0)
- anatomická pravidelnost, hlavice stehenní a acetabulum jsou kongruentní (souběžné), kloubní štěrbina je úzká a stejnoměrná, úhel dle Norberga je cca 105 stupňů (nebo více).
Stupeň B - Přechodný, téměř normální kyčelní kloub
(v ČR označovaný 1)
- mírná anatomická nepravidelnost, hlavice stehenní kosti a acetabulum jsou v nepatrné míře inkongruentní (nesouběžné), úhel dle Norberga je 105 stupňů - nebo se střed hlavice stehenní kosti nachází směrem dovnitř od horního okraje acetabula, hlavice a acetabulum jsou kongruentní a úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů.
Stupeň C - Lehká dysplazie
(v ČR označovaný 2)
- patrná anatomická nepravidelnost, hlavice a acetabulum jsou inkongruentní, úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů, na okraji acetabula, hlavici nebo krčku stehenní kosti se mohou objevit malé příznaky osteoartrózy.
Stupeň D - Střední dysplazie
(v ČR označovaný 3)
- zřetelná anatomická nepravidelnost, zřejmá inkongruence mezi hlavicí a acetabulem se zřetenou subluxací, úhel dle Norberga je větší než 90 stupňů, objevuje se oploštění okraje acetabula, hlavice ztrácí svůj kulovitý tvar, příznaky osteoartrózy (přítomnost tzv. medůz a Morgan linie jako důsledek proliferace kloubního pouzdra).
Stupeň E - Těžká dysplazie
(v ČR označovaný 4)
- výrazná anatomická nepravidelnost, zřetelná subluxace až luxace, úhel je pod 90 stupňů, zřetelné oploštění předního okraje acetabula, deformace hlavice stehenní kosti (plochá hřibovitá), další příznaky osteoartrózy (medůza a Morgan linie), tvorba osteofytu.
